Porís de Abona → Abades (cz)

Zajímavá procházka podél východního pobřeží do záhadného "města duchů".

Slyšeli jsme o nedostaveném kostele, viděli pár fotek na instagramu a museli jsme to jet prozkoumat. Většinou tu na ostrově jezdí novější autobusy...je mi v nich vždycky zima, protože klimoška jede na plný pecky. Tentokrát to byl starší autobus s popsanými sedačkami a polepenými žvejkama. Nebyly ani vidět názvy zastávek, jako to obvykle bývá na monitoru vepředu a uprostřed autobusu. Uháníme po dálnici, po levé straně se míhají vulkanické kopce a po pravé straně se rozprostírá širý oceán. Protože jsme se zapovídali a nebylo pořádně vidět, kde se zrovna nacházíme, zastávku Abades jsme samozřejmě prošvihli. Nakonec to ale vubec nevadilo, protože jsme vystoupili hned na další zastávce v Porís de Abona a rozhodli se, že se odtud do Abades projdeme.

Vydali jsme se tedy na cestu. Ze zastávky v El Porís u dálnice se musí sejít k pobřeží. Na mapě se cesta zdála dlouhá, ale naštěstí se dají najít zkratky se schody dolů mezi domky. Vesnička Poris de Abona na východním pobřeží Tenerife je oblíbená zejména rybáři a potápěči. Ke koupání se dá vybrat z malé pláže na jedné straně či po schůdkách přímo do hloubky na straně druhé, kde je krásně čirá voda pro šnorchlování. Jelikož jsem měla ten den spíše chuť objevovat, pokračovali jsme kolem pláže po krásné promenádě s lavičkami a stromky, až jsme došli na prašnou cestičku, kde vesnice končila.

Celé východní pobřeží Tenerife je největrnější oblastí ostrova. Vlny jedna za druhou a po cestě nás hned zaujalo jedno místo, kde se vlny lámaly o skálu trochu víc. Samozřejmě jsme se museli vydat pro fotky a videa až k okraji této skály a dostali jsem sprchu a ne jen jednu. Ale o zábavu bylo postaráno!

Pokračujeme prašnou cestičkou, a jelikož slunce šíleně pražilo, jak je tu zvykem, tak jsme rychle oschli. Po cestě jsme objevili nějaké jeskyně a narazili na krásnou světle písčitou pláž schovanou mezi útesy. Na mapě je vyznačena jako Playa Grande a leží na pobřeží s názvem Punta de Abona. Toto místo skrývá také jistý bunkr a Tajnou surfařskou školu. Procházíme pláží a zdoláváme kopec pokrytý pískem až se dostáváme do malé vesničky s pár domky a kostelíkem, před kterým vysedávaly místní ženy.

Cesta do Abades pokračuje kolem majáku de Abona, který míjíme v dálce. Protože jsme neměli moc času, nejdeme blíž, ale pokračujeme směrem k našemu cíli - "městu duchů" u Abades. Je to sice nedostavěné sanatorium, ale pocit, který mi procházka tímto místem dala, už nikdy nevymaže tuto přezdívku. 

Očekávala jsem jenom kostel, který je vyznačen na mapě, a tím více mě překvapilo plno dalších nedostavěných a zřícených budov a domečků, které měly k sanatoriu patřit. Procházeli jsme kolem nich a občas nakoukli dovnitř, pokud to bylo možné a nevypadalo to, že by se měla budova každou chvíli zřítit.  

Asi nejvíce mě zaujala oranžově barvená budova nejdál ode všech ostatních. Na oko to muže vypadat, že by tam někdo mohl i bydlet, ale je také opuštěný. Dvoupatrový dům se zabetonovanými hlavními dveřmi, před kterými leží zborcené barevné mozaikové schodiště. Pokud chcete nakouknout dovnitř, jedinou možností je vyšplhat se do druhého patra na balkón. Mě hlavně zaujalo okolí budovy, které působilo nejtajuplněji. Masivní dlouhý stůl postavený z kamene, kamenná studna s dřevěnou stříškou nebo dvě místa, která vypadala jako vybetonované dětské bazénky. Od této záhadné budovy se dá sejít k malé pláži, která patří k vesničce Abades.    

Konečně přicházíme k mohutnému kostelu s obřím křížem nad hlavním vchodem a druhým na zdi vzadu uvnitř budovy. Vnitřek kostela je volně přístupný, takže je co prozkoumávat. V ten den jsme měli štěstí na ohromující západ slunce. Obloha za kostelem se pomalu zbarvovala do teplých barev a kostel byl jako v plamenech. Všude kolem na nebi se objevilo nekonečno malých obláčků a vedle kostela byl krásný výhled na vesničku Abades. Je zvláštní, jak tam jsou všechny obytné domky postavené ve stejném stylu a barvené dobíla. 

Protože se rychle stmívá, začínáme hledat cestu k nejbližší autobusové zastávce. Jelikož se mezi sanatoriem a vesnicí Abades nachází rokle, která se musí obejít, vydali jsme se od kostela doprava po prašných cestičkách až v jednomu kempu, ze kterého již byla vidět hlavní silnice. Nakonec to byla hezká procházka podél pobřeží a nejlepší způsob, jak objevit nová místa.

Tipy pro Vás

• Celá procházka přestávkami nám zabrala cca 3h.

• Vyrazte v pozdním odpoledni - cesta podél pobřeží je vyprahlá a nedá se kde schovat před sluncem.

• Najděte bunkr a jeskyně, které jsem zmínila v příběhu.

• Prozkoumejte maják de Abona, na který narazíte po cestě.

• Vychutnejte si západ slunce s výhledem na vesničku Abades ze záhadného nedostavěného kostela.

• Pokud se vydáte do sanatoria u Abades po západu slunce, bude to skvělý bobřík odvahy!!

• Přihlaste se do tajné surfařské školy...určitě to má něco do sebe!